Jak se to stalo, že jste si vybrala EUC Nemocnici Atlas jako své pracoviště?

Nastoupila jsem hned po ukončení zdrávky na chirurgické oddělení. V nemocnici pracovala jedna moje příbuzná, proto jsem o nemocnici věděla a došla se tam zeptat, zda někoho nehledají. Hlavní sestra mi řekla, že by to šlo, a tak jsem nastoupila do třísměnného provozu a později jsem přešla na operační sál.

A nyní pracujete na operačních sálech?

Ano. Po mateřské jsem se vrátila zpátky právě na operační sál.

A co se vám v Atlase líbí? Proč jste zůstala celých 15 let?

Líbí se mi, jak to tam funguje lidsky. Mám ráda lidi, kteří tam pracují. Většinu z nich znám už z doby před mateřskou. A vyhovuje mi pracovní doba. Mám dvě děti a dojíždím docela z dálky, takže jiný provoz by byl pro mě nepřijatelný.

A jaká je vaše pracovní doba?

Od půl sedmé do tří s tím, že občas sloužíme pohotovost na telefonu, to znamená, že když je potřeba, můžou mi třeba odpoledne nebo v noci zavolat a já přijedu k nějaké operaci.

Jak se vám daří kombinovat práci a rodičovství? Vychází vám nemocnice vstříc?

Určitě. Děti naštěstí nejsou nemocné, ale potřebuju je vyzvedávat z družiny a ze školky – a v tom nikdy nebyl problém. Na sál jsem nastupovala s tím, že potřebuju v určité dny odcházet  skutečně ve tři hodiny. Nikdo s tím neměl problém a všichni mi vyšli maximálně vstříc.

Máte nějaké koníčky, kromě toho, že se naplno věnujete rodině?

Na ně už moc času nezbývá. Maximálně si někdy přečtu knížku.

Mluvila jste o tom, že se cítíte dobře mezi kolegy. Jaká je atmosféra v nemocnici po lidské stránce?

Já jsem nikde jinde nepracovala, takže nemám srovnání, ale naše nemocnice je relativně malá, lidé jsou tam příjemní, je to takové rodinné prostředí. Zní to trochu jako reklama z plakátu, ale ono to takové opravdu je. A nejde jen o vztahy mezi kolegy. Projevuje se to i ve vztahu k pacientům. Lékaři je neberou jako „nějaký žlučník“ nebo „nějaké střevo“, ale je to „pan Novák“ a „paní Horáková, která má dvě děti“. V tomto je to jiné, přístup k lidem je osobnější.

Atlas je známý tím, že tam kolegové vedou čilý společenský život i po práci. Vídáte se s nimi i mimo pracoviště?

Ano, to je fajn. Občas jedeme s holkama na prodloužený víkend, zajedeme si s kolegyněmi na víkend s dětmi třeba na nějakou horskou chatu, míváme vánoční večírky, které jsou výborné. Každoročně se dělá na Hvozdné, což je kousek od Zlína, sele, je tam bečka piva, spousta vína – a tak se tam bačuje. Sem tam se jede do vinného sklípku, chodí se hrát bowling. Ano, vídáme se hodně i mimo práci. Je to opravdu takové rodinné, v tom nejlepším slova smyslu.

Chirurgické oddělení Nemocnice Atlas má celkově výbornou pověst…

Ano, a má to svůj důvod. Naši lékaři jsou skvělí. Neskutečně vzdělaní. A co operují a čím se zabývají, to nefunguje jen tak, že by primář přišel, něco si odoperoval a odkráčel… Oni dělají svoji práci s nadšením, dělají studie a pořádají přednášky. A třeba co se týká operací prsou, mají k dispozici veškeré zázemí, které k nim potřebují – od mamografie přes rentgeny po komisi, která hodnotí každou pacientku zvlášť a vybírá, jaký postup operace by byl v jejím případě nejlepší. A i to se mi na práci v Nemocnici Atlas líbí, že to neberou jen ve smyslu – odoperujeme ji, a nazdar! 

Takže i toto je součástí vaší profesní hrdosti, že jste součástí týmu, který dělá výjimečně dobrou medicínu…

Ano, určitě.