Jak se člověk dostane na misi do Keni?

Musí se rozhodnout a pak už je to vlastně jednoduché. Naši cestu do Afriky organizovala mezinárodní organizace Hernia International, což je britská charita založená profesorem Andrewem Kingsnorthem, která se orientuje na dobročinné mise zaměřené primárně na léčbu kýly. Organizace má mnoho kontaktů v řadě rozvojových zemí a pořádá dobrovolnické akce, na které jezdí zejména lékaři z Evropy. Jedná se o dobročinnost, takže lékař, který tam jede, si všechno hradí sám. Máte-li zájem, stačí se přihlásit. My jsme se domluvili s kolegou MUDr. Petrem Bystřickým, který mimo jiné působí také na EUC Klinice Kladno, že bychom společně mohli něco takového podniknout. Petr Bystřický už s tímto druhem dobrovolnictví zkušenost měl, já ne. Výběr padl na Keňu, protože v době, kdy jsme se rozhodovali, že bychom něco takového chtěli realizovat, byl z Hernia International požadavek právě do Keni.

Jak váš pobyt v Keni probíhal?

Účelem bylo během krátké doby pomoci co nejvíce lidem. Během týdne či dvou tam odoperujete desítky pacientů. Operuje se od rána do večera. Nemocnice, kam jsme jeli, je asi 60 kilometrů od Nairobi, město se jmenuje Gatundu. Celkem se mise účastnilo pět lékařů, my dva Češi, pak jeden kolega z Anglie, ze Švýcarska a jeden z Polska. Vždy den předem jsme vybrali pacienty, kteří tam na nás čekali, a druhý den jsme je operovali. Pobyt trval deset dní.

A operovaly se jenom kýly?

Ano, jednalo se pouze o kýly, od dětských po dospělé, všech druhů i velikostí. V Africe kýly nikdo neřeší. Ti lidé jednoduše na operaci nemají peníze a přitom i kýla může být život ohrožující, pokud se uskřine.

Jaké jste měli podmínky k operování?

Bylo to opravdu skromné, ale účelné a vyhovující k tomu, co jsme dělali. Rozhodně to není pohodlí či komfort nebo zázemí, na které jsme zvyklí v Evropě. Základní hygienické standardy ale byly dodrženy.

Co vám přišlo během pobytu jako nejnáročnější?

Operovalo se od rána do večera, to bylo náročné. Odoperovali jsme běžně i 20 pacientů denně. Začínali jsme okolo osmé a končili v šest.

Jak jste se domlouvali? Řešil jste nějak komunikační bariéry?

Mluvili jsme anglicky. Angličtina je v Keni vedle svahilštiny druhý úřední jazyk a tam, kde jsme byli my, skutečně všichni mluvili anglicky. Takže v tomto ohledu to nebylo nijak dramatické.

Přineslo vám to nějaké nové profesní zkušenosti?

To ani ne. Já jsem tam nejel s nějakým záměrem profesního rozvoje. Těm lidem se bez kýly, které by se jinak neměli šanci zbavit, vede v životě podstatně lépe. A o to jde. Máte pocit, že vaše práce dává nějaký smysl.

Měl jste prostor alespoň trochu cestovat?

Poslední dva nebo tři dny jsme strávili cestováním. Prohlídli jsme si Nairobi. Je to poměrně moderní město, hodně se tam staví, je tam znatelný ekonomický rozkvět, ale jakmile vyjedete z hlavního města, tak vidíte tu chudobu. Navštívili jsme také některé parky, ale byly to spíše zoologické zahrady, v divočině jsme nebyli.

Jel byste znovu?

Asi ano, ale v nejbližší době o tom neuvažuji. Moje příští mise je moje dovolená.


MUDr. LUKÁŠ KOHOUTEK, primář chirurgire v EUC Nemocnici Frýdlant, má za sebou řadu zahraničních stáží, rozsáhlou přednáškovou činnost a působí také jako vysokoškolský pedagog. Specializuje se na problematiku kýly. Je místopředsedou České herniologické společnosti.