O tvém nástupu jsme jednali poměrně dlouho, co bylo nakonec tím podstatným, proč ses rozhodl k nám do laboratoří nastoupit? Měl jsi velmi vysokou pozici v nadnárodní firmě…

To je pravda, nástup do laboratoří pro mě znamenal návrat zpět ke kořenům – po škole jsem začínal na klinické biochemii ve FN Olomouc a teprve později jsem přešel na čtvrt století do korporátu. Znamená to pro mě návrat k tomu, co jsem měl rád a co mě naplňovalo. Navíc, když jsem se díval na web EUC, oslovila mě firemní kultura. Přišlo mi, že je hodně zaměřená na lidi a práci s nimi. Líbila se mi i vize a mise EUC. A v neposlední řadě to byl i rozhovor s tebou. Jako HR člověk, který dělá rozhovor s novým potenciálním kolegou, reprezentuješ mikrosvět firmy. Jsi takovým vzorkem, jak to asi bude ve firmě vypadat.

Teď jsi tu třetí měsíc, je to tedy tak, jak jsi to vnímal na začátku?

Ano, můj první dojem se nezměnil. V laboratořích je skvělý tým s vysokým stupněm odbornosti. Ale i v rámci skupiny, ať už v centrále na Pankráci, nebo v různých zařízeních, se potkávám s lidmi, kteří mě utvrzují v tom, že moje volba byla správná. Navštívil jsem i jednotlivé laboratoře v regionech a setkal se tam se skvělými lidmi. V současnosti se regionální laboratoře vnímají víceméně jako satelity. Mým cílem je vybudovat jednotný laboratorní segment ve skupině EUC. Při návštěvách v laboratořích mi někteří vedoucí sami od sebe řekli, že stojí o větší propojení laboratoří. A nesetkal jsem se s nikým, kdo by byl proti. Jsem rád, že proces, na kterém pracujeme, má podporu. 

Co přesně znamená jednotný segment?

V rámci sjednocení laboratorního segmentu plánuji integrovat laboratoře do jednoho celku, resp. jejich postupy, procesy a dodavatele. Důležité je nastavit „mindset“ neboli způsob myšlení v jednotlivých krajských laborkách tak, aby vnímaly, že jsou součástí jednoho celku, jedné obecné strategie laboratoří. Pracovníci laborek jsou skupinou lidí s cennými zkušenostmi, které můžeme propojit, mít možnost využít potenciálu lidí v rámci skupiny. Pokud např. pracovníci v jedné laboratoři projeví zájem, mohli by rotovat v rámci segmentu laboratoří a naučit se tak nové věci. Díky síle skupiny máme možnost vyjednat s dodavateli lepší podmínky než jednotlivé laboratoře. V posledních týdnech jsme absolvovali s týmem řadu jednání s dodavateli – bavíme se s nimi o úpravách cen pro velkou a rostoucí skupinu laboratoří – a oni na to opravdu slyší. Brand EUC jednoznačně posiluje. Plány s laboratořemi do budoucna jsou hodně ambiciózní a bez dalších akvizic se určitě neobejdeme. Především ale musíme udělat nejprve vlastní domácí úkoly a vytěžit potenciál, který máme na vlastních
klinikách. Akvizice vidím spíše v ambulancích nebo zdravotnických zařízeních než v laboratořích jako takových. Máme poměrně velkou rezervu ve vyšetřovacích kapacitách a zapůjčením nových strojů ji můžeme ještě i navýšit. V současné době se také chystám oslovit naše kliniky s žádostí o podporu a součinnost, protože potřebujeme získat lokální data pro skupinový report. Je známo, že můžeme řídit jedině to, co změříme. A co změříme, můžeme také ohodnotit. Toto je nutný proces, abychom zjistili, jak si stojí jednotlivé laborky. Porovnání (benchmark) a optimalizace procesů a výnosů budou mít v konečném důsledku vliv na výkonnost a výdělky
lidí v laboratořích. Vedení v laboratořích uvidí, jak si stojí v rámci skupiny, na vnitřním trhu a kde lze případně přidat, a naopak čím se chlubit. 

Projekt samoplátci je také zajímavá aktivita, mohl bys ji trochu přiblížit?

Jde o službu klientovi, který přichází bez doporučení a chce si zaplatit vyšetření z krve, které si sám vybere. Má prostě například podezření na cukrovku, protože se vyskytuje u něj v rodině, nebo se obává před cestou do zahraničí a neví, jestli je v pořádku. Nebo prostě chce častější prevenci než takovou, na kterou má nárok ze zákona. Přesvědčujeme jednotlivé odběrovky, že to má smysl. Ve strategickém výhledu rozvoje je to důležitým tématem. Máme přes 1100 klientů samoplátců od března, především v Praze (66 %). V poslední době jsme přidávali balíčky, stále optimalizujeme nabídku. Nejčastější požadavek je na kardiovaskulární vyšetření. Podporujeme tento projekt i marketingově, tváří kampaně je Tomáš Dvořák, desetibojař. A do budoucna se počítá s tím, že se bude implementovat princip samoplátců i na ostatní kliniky v EUC. Pilotem je nyní Kladno, kde tuto službu v odběrovém centru klientům již aktivně nabízejí. Takto by to mělo ideálně probíhat i na ostatních klinikách. Dalším možným směrem je použití tohoto principu samoplátcovství pro sportovní obec, ať už u aktivních, nebo hobby sportovců. 

Mluvili jsme spolu o koučinku, jsi certifikovaný kouč a zároveň umíš tento přístup používat i v manažerské práci. Mohl bys ho trochu přiblížit? 

Využívám koučovací přístup běžně v práci. V letech 2011 až 2015 jsem pracoval s mezinárodním týmem a intuitivně jsem některé koučovací postupy používal. Zájem o koučování mě dovedl až do Academy of Coaching Excellence. Chtěl jsem znát více principů, pochopit je a naučit se je aplikovat. Na počátku ovšem stojí to, že se každý zájemce o koučování musí nechat sám koučovat, aby tuto techniku mohl používat. Koučovací
přístup jsem po absolvování používal ve svém týmu, ale měl jsem i klienty mimo firmu. Koučování je pro mě především pomoc člověku, aby v sobě našel rezervy, o kterých mnohdy ani neví. Je to o umění pokládat otázky tak, aby ten, který se nechá koučovat, se naučil hledat řešení sám v sobě. Koučování je hlavně o práci se sebou, sám hledat řešení určitých situací. Někdy prostě potřebujeme průvodce na své cestě. Často 
se plete koučování a mentoring. Při mentorování mohu někomu pomoci díky svým zkušenostem, znalostem, které mu sdělím, a dotyčný si na řešení situace nemusí přijít sám. Je to spíše o pasivním přijímání informací.

Co si myslíš o koučovacím přístupu lékaře směrem k pacientovi? Aby si pacient uvědomil, že u lékaře to není jako v autoopravně, kde dostane prášek a nemoc se „spraví“. Bez spolupráce a pochopení pacienta je lékař mnohdy dlouhodobě frustrovaný.

Myslím si, že ne každý by byl schopný nebo ochotný tento přístup s pacienty použít, ale pokud by lékař chtěl, přínos by to mělo velký. Je to náročné v tom, že člověk musí přemýšlet o tom, jak klást otázky. Praxí se to ale dá naučit. Důležitý je i přístup lékaře – přistupuje k pacientovi jako rodič k dítěti, nebo partner k partnerovi? Koučovací přístup je časově poměrně náročná disciplína a v dnešní době tlaku na výkon v ordinacích asi těžko reálná. Ovšem je fakt, že nejen lékařům chybí zpětná vazba, což je demotivující. Koučink přináší tuto zpětnou vazbu jak koučovanému, tak kouči.

Jak relaxuješ? Co tě baví?

Jsem ve věku, kdy si člověk má plnit svoje sny, a já si jeden takový před 2 lety splnil – koupili jsme vinný sklep. A relaxovat se skupinou moravských vinařů-znalců je opravdový odpočinek. Samozřejmě máme i vlastní zásoby vína. Nejvíc mi chutná Rýnský ryzlink
– porovnávám je z různých oblastí 
– a hned za ním je Sauvignon.
Ale přesto, že mám vinný sklep, mám jaterní testy v pořádku! :-) Využil jsem také dvouletou pauzu mezi korporátem a nástupem do EUC k cestování. Navštívili jsme s manželkou dvakrát Austrálii včetně Tasmánie a strávili jsme dva týdny na Novém Zélandě, kde je opravdu nádherně.


Karel Kubias vystudoval chemii na německé TH Merseburg. Své široké profesní znalosti a dovednosti získal během 24 let na různých manažerských pozicích v chemicko-farmaceutické firmě Merck KGaA. Po dvouletém pobytu v centrále korporace v německém Darmstadtu působil následujících 9 let v exekutivních pozicích – nejprve jako generální ředitel Merck, spol. s r. o., v Praze, a poté nabýval další zkušenosti v mezinárodním měřítku v roli regionálního ředitele prodeje LAB MM pro oblast EEMEA (Eastern Europe, Middle East & Africa) divize Merck Millipore. Studiem programu Auburn University získal titul MBA v managementu ve zdravotnictví. V posledních letech se vedle obchodní činnosti věnuje i koučovacím a lektorským aktivitám. Od podzimu 2015 přednáší na Anglo-American University v Praze předmět „Business ethics“. Na začátku své kariéry pracoval jako vedoucí biochemické laboratoře na I. a také na II. interní klinice Fakultní nemocnice v Olomouci.