Střídavé hladovění

Metody, kterým se obecně říká střídavé hladovění (Intermittent Fasting, IF), alternují různé úseky značně omezeného příjmu jídla s intervaly, kdy se žádné restrikce neaplikují. Např. Alternate Day Fasting (ADF) povoluje jíst jeden den zcela bez omezení, druhý den se kalorický příjem omezuje na jedno jídlo a 500 kalorií. Tzv. 5 : 2 dieta je méně striktní, do výživového režimu zařazuje pouze dva dny v týdnu, kdy je příjem jídla radikálně omezen. Někteří odborníci se k těmto systémům vyjadřují s mírným optimismem, většina z nich ale jedním dechem dodává, že z hlediska medicíny založené na důkazech se jedná o cestu zatím málo prozkoumanou.

Přísná dieta obden

Výživová terapeutka, profesorka Krista Varady z University of Illinois at Chicago, autorka knihy Every Other Day Diet, uvádí, že ADF přístupem na jejich pracovišti prošlo zhruba 500 pacientů s velmi dobrými výsledky. Podle studie, kterou Krista Varady provedla se šestnácti dobrovolníky, se úbytek váhy při ADF pohyboval od 0,1 do 0,67 kg týdně, během osmi týdnů zhubly pokusné osoby o 1–5,6 kg a také procento tuku v těle se jim snížilo. Pacientům poklesla i hladina celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a koncentrace triglyceridů. Hodnoty HDL cholesterolu se nezměnily. Lepší hodnoty vykazoval také krevní tlak.

Dvakrát týdně hlad

Se systémem 5 : 2, který britský Daily Telegraph označil za nejpopulárnější dietu století, experimentoval v dokumentu BBC Eat Fast & Live Longer britský žurnalista, původně vystudovaný lékař, dr. Michael Mosley. Dvakrát týdně jedl jen jedno jídlo obsahující 500 kalorií. Za pět týdnů shodil sedm kilogramů. Tuk v těle mu poklesl z 27 % na 19 %, srovnala se mu hladina glukózy, která byla již téměř na diabetické úrovni, poklesla hladina celkového cholesterolu, zvýšila se hladina HDL cholesterolu a poklesly také hodnoty inzulinu podobného růstového faktoru IGF-1, jehož vysoké hladiny se považují za rizikový faktor při vzniku rakoviny. Dr. Mosley později vydal knihu Fast Diet, která se v Británii stala bestsellerem. Téměř v každém lifestylovém magazínu narazíte na fotky někoho, kdo se tímto přístupem zbavil leckdy i zcela morbidní obezity.

Hladovění a inzulin

Velkým propagátorem pravidelných půstů je také kanadský nefrolog dr. Jason Fung, autor knihy Obesity Code, který nyní chystá další knihu právě o různých formách půstů. Jason Fung je zastáncem tzv. inzulinové teorie obezity. Poukazuje na to, že pokud se měří hladiny inzulinu u obézních a štíhlých lidí, vykazují obézní významně vyšší hladiny inzulinu, což má za následek nejen vyšší míru ukládání tuku, ale také permanentní touhu po jídle. Vysoké hladiny inzulinu pak přisuzuje snížené inzulinové senzitivitě tkání, která je způsobena permanentním vystavením organismu inzulinu. Ten je z velké míry indukován vysokým podílem sacharidů v západní stravě a zvykem jíst často, běžně i šestkrát denně. Fung upozorňuje na to, že v sedmdesátých letech bylo ještě zcela normální jíst jen třikrát denně. Doporučuje redukovat počet jídel, prodlužovat dobu, kdy je člověk úplně bez jídla, a zařazovat pravidelné hladovění do výživového režimu. Podle něj se tak urychluje spalování tukové tkáně a zlepšuje se inzulinová senzitivita, která je u obézních narušena. K tomu, že dvě jídla denně nejsou úplně špatný nápad, došli i čeští výzkumníci z Ikemu, když prováděli studii zaměřenou na management diabetu 2. typu. Dvě vydatná jídla denně vedla u diabetiků k lepší kontrole glykemie než strava, která zahrnovala běžně doporučovaných šest jídel denně.

Kdo nejí, podporuje své zdraví

Také studie provedené na zvířatech naznačují potenciální pozitivní účinky hladovění, a to nejen při redukci obezity. Výzkumy Cornellovy univerzity prokázaly, že když se zvířatům omezí přístup k jídlu, žijí významně déle. Přední český specialista na výživu, Prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., uvedl nedávno v rozhovoru pro iDNES: „Lačnění je fyziologické, půsty obsahují všechny filozofické systémy. Ti, kdo

málo jedí, skutečně mají předpoklad delšího života. Jako by měl člověk předurčen vagon jídla, když ho sní, tak odejde.“ Zajímavý je i vliv množství jídla na neurologické zdraví. Profesor Mark Mattson z Johns Hopkins University a vedoucí Laboratoře pro neurovědu při americkém Národním institutu stárnutí se věnuje výzkumu neurodegenerativních onemocnění. Jeho myši geneticky upravené pro potřeby výzkumu tak, aby se u nich vyvinula Alzheimerova nemoc, reagují pozitivně na kalorickou restrikci v režimu strava obden. Nemoc se u nich vyvine o šest měsíců až rok později než u těch hlodavců, kteří žerou bez omezení. Pokud je navíc neomezená potrava bohatá na tuky a jednoduché sacharidy, vyvine se u myší demence ještě dříve.

Hladověním proti rakovině

Poměrně výraznou postavou na poli výzkumu hladovění je profesor Valter Longo, který se zabývá výzkumem stárnutí. Na jeho pracovišti experimentují vědci s IGF-1 (inzulinu podobný růstový faktor). Život geneticky upravených myší, které produkují oproti normálním zvířatům jen velmi malé množství tohoto proteinu, je o 40 % delší. Přitom vysoké hladiny růstového faktoru IGF-1 jsou považovány za jednu z příčin vzniku nádorových onemocnění a hladina IGF-1 významně klesá právě při hladovění. Valter Longo také experimentuje s třídenním hladověním v rámci léčby rakoviny a tvrdí, že během tří dnů půstu se výrazně regeneruje imunitní systém. Jeho myši, které podstupují chemoterapii a jsou podrobovány pravidelně třídennímu hladovění, si vedou mnohem lépe než ty, které mají permanentní přístup k potravě. Longova srovnávací videa pokusných myší jsou poměrně impresivní.

V půstu je budoucnost

Dosavadní vědecké poznatky o účincích půstu jak u lidí, tak u zvířat a dalších organismů, shrnuje profesor Valter Longo ve své analýze Fasting: Molecular Mechanisms and Clinical Applications.

Uvádí v ní, že hladovění zpomaluje stárnutí, má potenciál pro léčbu hypertenze, metabolického syndromu, může hrát významnou roli v prevenci i léčbě rakoviny, neurodegenerativních onemocnění či onemocnění zánětlivých, jako je revmatoidní artritida, a celkově vyhodnocuje hladovění jako metodu, která zcela jistě stojí za pozornost moderní medicíny. Vypadá to, že občasné hladovění je něco, s čím tělo počítá a co využívá pro regeneraci. Bohužel, v době, která je doslova posedlá jídlem, se na to pozapomnělo, takže zatímco v chudých zemích dnes lidé umírají na podvýživu, v bohatých na přejídání.

Autor: Mgr. Jana Mihovičová