Pohledy na to, jaké služby by měla Nemocnice Frýdlant poskytovat, se různí. Jak vy sám její perspektivy?

Pověst frýdlantské nemocnice byla v minulosti více než dobrá, ale za poslední roky bohužel trochu utrpěla. Nemyslím si však, že by se kvalita poskytovaných služeb zhoršila, jen je tu velký rozpor mezi nereálnými očekáváními veřejnosti, a třeba i zaměstnanců, a možnostmi malé soukromé nemocnice v prostředí zdravotnictví 21. století. Frýdlantská nemocnice už nikdy nebude poskytovat medicínu na úrovni té liberecké, na to se medicína příliš specializovala, ztechnizovala, ale prostor pro malou nemocnici tu určitě je. Ve Frýdlantě nemůžeme dělat vše co v Liberci, ale to, co dělat můžeme, můžeme dělat dobře a kvalitně, a navíc v prostředí, které je příjemnější, takřka rodinné. V tom může být naše síla. Za jeden ze svých stěžejních úkolů pokládám vysvětlování našich možností, narovnání vztahů s veřejností i s libereckou nemocnicí. Současně ve Frýdlantském výběžku bydlím, takže mám i osobní zájem na tom, aby frýdlantská nemocnice fungovala. 

Zůstáváte ale zároveň technickým ředitelem Krajské nemocnice Liberec. To je poměrně neobvyklá situace… 

V Liberci mám ještě spoustu nedodělané práce, a jelikož se chystá výběrové řízení na generálního ředitele liberecké nemocnice, je pravděpodobné, že si nový generální ředitel bude chtít do týmu vybrat svého člověka. Pro KNL by bylo nevýhodné, aby pozice technického ředitele zůstala zatím neobsazená nebo tam byl narychlo někdo na pár měsíců dosazen bez znalosti souvislostí. Proto jsme se se současným vedením nemocnice i se zástupci vlastníků dohodli, že v pozici technického ředitele KNL zatím zůstanu. Zároveň je ale důležité, aby i frýdlantská nemocnice měla už stabilní dlouhodobé vedení, takže ani EUC již nemohla déle čekat. Díky moudrému přístupu pana hejtmana Půty i pana Blaško došlo k dohodě o mém současném působení v obou nemocnicích. Osobně v tom vidím pro obě nemocnice oboustranné výhody.

Jak obecně vnímáte vztahy mezi managementy nemocnic v Libereckém kraji?

Myslím, že mluvit o vztazích by bylo nadnesené. Vztahy se budují dlouhodobě a systematicky a k tomu mezi managementy nemocnic v Libereckém kraji nedocházelo. Různá zařízení mají různorodé zájmy, cíle i problémy a dosud si každý vše řešil sám a víceméně izolovaně. Snaha tento stav změnit tu několikrát byla, naposledy například v podobě Aliance nemocnic Libereckého kraje, ale i tento pokus vlastně reálně vyzněl do prázdna. Podle mého názoru je to škoda, protože budou-li spolu managementy nemocnic více komunikovat a budovat reálné vztahy, nemůže to být pro nikoho nevýhodné.

Spory mezi libereckou a frýdlantskou nemocnicí vznikaly v minulosti kvůli provozování interní péče ve Frýdlantu. Už jste se domluvili na režimu, jenž by vyhovoval oběma nemocnicím?

Bylo by to skvělé, ale takhle rychle to opravdu nejde. Do Frýdlantu jsem nastoupil teprve nedávno. Personální situace ve specializaci interních lékařů je nicméně obecně nelehká a obnova interního oddělení ve Frýdlantě určitě není na pořadu dne. Určitá řešení v hlavě ale mám. Uvidíme, nakolik budou realizovatelná a akceptovatelná i pro ostatní v regionu, tak aby byla všestranně výhodná.

Jste z lékařské rodiny. Váš otec je lékař a matka zdravotní sestra. Pomáhá vám to při práci ve vedení nemocnice?

Samozřejmě že v pozici ředitele nemocnice je tato zkušenost užitečná. Zdravotnických povolání si vážím, ale díky tomu, že jsem vyrostl v lékařské rodině, také vím, že i zdravotníci jsou jen obyčejní lidé, a aby celá nemocnice fungovala, musí pro ně platit pravidla jako pro každého jiného. Někteří lékaři to neradi slyší, ale nemocnice nemůže být řízena jen čistě zdravotnickým pohledem. Já musím při své práci zohledňovat mnohem více a vedle dobré medicíny se zaměřovat také na zdravou ekonomiku nemocnice.