Nemocnice Atlas patří v operativně štítné žlázy v České republice a asi i v Evropě k absolutní špičce. Jak jste takového úspěchu dosáhli?

Operování štítné žlázy prošlo v devadesátých letech proměnou. Přestalo se dělat částečné odstranění štítné žlázy a nahradilo ho odstranění úplné, při kterém je nutné preparovat hlasivkový nerv, aby se zabránilo jeho poškození. A my jsme tento trend velmi rychle zachytili. A také jsme – jako jedno z prvních pracovišť v České republice – začali dělat rutinně při každé operaci tzv. neuromonitoring, který pomáhá nerv uchránit poškození během operace. Na Moravě jsme byli jednoznačně největší pracoviště tohoto druhu, více zmíněných operací se dělalo jen v Praze. Začali jsme také provádět endoskopické odstranění nezhoubných nádorů, tzv. adenomu příštítného tělíska. To se ve Zlínském kraji nedělalo vůbec a dnes těchto operací provedeme 40 až 50 ročně. Ona ta štítná žláza, to je taková hodinářská práce, člověk musí být trpělivý a pečlivý, aby vypreparoval hlasivkový nerv, a my zde máme velmi dobré výsledky. Jak v počtu výkonů, tak v počtu komplikací se můžeme srovnávat s předními evropskými pracovišti. Dokonce jsme se účastnili německé studie a ve srovnání s německými klinikami, které mají mnohem více zkušeností, protože dělají tyto výkony po stovkách, jsme se umístili v první čtvrtině. My si u všech operací počty komplikací evidujeme, abychom měli přehled, jak jsme na tom, a svoje výsledky si stále porovnáváme s výsledky světových pracovišť, abychom drželi maximální možnou kvalitu. Ale komplikace samozřejmě máme. Lékař, který tvrdí, že komplikace nemá, není upřímný ke svým pacientům. Chirurgie se úplně bez komplikací dělat nedá, ale je potřeba se nad tím zamýšlet. A když se nějaká komplikace objeví, tak pacienty sleduji půl roku, rok, abychom měli výsledky přesné.

Mění se zdraví štítné žlázy? Zvyšují se počty operací štítné žlázy?

Ano, výskyt problémů se štítnou žlázou, a tím i počet operací se zvyšuje a je to ovlivněno několika faktory. Prodlužuje se lidský věk, což samo o sobě zvyšuje výskyt různých patologií. Také se zvýšil počet endokrinologů, kteří jsou schopni onemocnění lépe zachytit. I to, že výsledky operací jsou uspokojivé, má svůj vliv, protože lékaři se nebojí indikovat k operacím. A nádorů štítné žlázy přibývá, takže lékaři jsou opatrnější a raději pacienta pošlou k vyšetření, aby se případný problém odoperoval včas.

Co může obyčejný člověk udělat pro zdraví štítné žlázy?

Určitě je to přísun jódu, takže mořské ryby by měly být součástí jídelníčku. Ale všeho moc škodí, tedy i moc jódu. Není to tak, že když si někdo koupí tabletky, že má vyhráno.

Jak dlouho se problematice štítné žlázy věnujete?

Zhruba od roku 1995, takže už 22 let. A děláme asi 400 operací ročně, máme tedy za sebou už asi 7000 odoperovaných pacientů.

Máte na vašem pracovišti nějaké odborné novinky?

Začali jsme dělat laparoskopické operace nadledvinek. To je věc, kterou bychom chtěli dále rozvíjet.

Chirurgie je náročný obor sám o sobě. Je operativa štítné žlázy v tomto ohledu nějak specifická?

Už jsem zmínil, že je to práce hodně náročná na trpělivost, a když máte v programu několik štítných žláz včetně preparace hlasivkového nervu a neuromonitoringu, tak je dost vysilující a stresující. Musíte být v dobré kondici.

Co děláte při takto náročné práci pro regeneraci?

Víte, tělesná aktivita a tělesná zdatnost jsou s duševnem jako spojená nádoba. A u nás na oddělení každý dělá nějaký sport. Máme tady také svůj cyklistický oddíl. Když si totiž člověk po náročném dni sedne na kolo, všechno se mu to z té hlavy doslova vyfouká. A když se projedete na kole, vyjedete nějaký kopec, najedete pár kilometrů, tak si psychika odpočine.

To není úplně obvyklá věc, že by si kolegové založili cyklistický oddíl, který je velmi aktivní. Je z toho zřejmé, že v nemocnici asi panuje mezi kolegy příjemná atmosféra.

Ano, v tom máte asi pravdu.

A máte nějaké další koníčky?

Tady na Moravě máme všichni vztah k půdě. Jako malý kluk jsem vyrůstal s tátou a dědou na vinohradu. Já sice nemám svůj vinohrad, ale pěstuju meruňky, broskve, jablka. Je to každoroční koloběh. Stromy vykvetou, jablíčko uzraje… To je na tom krásné. A mám vnuka, který mi dělá obrovskou radost.

Co vám v práci a v chirurgii nejvíce otravuje život?

Zbytečné papírování a to, že v ČR obecně není ujasněná koncepce chirurgie. Máme tu řadu mladých kolegů, kterým současná situace komplikuje život. Koncepce vzdělávání není ujasněná. Nefunguje to, jak by to fungovat mělo.

Nemocnice Atlas je výjimečná i v přístupu k pacientům. Hodně si zakládá na tom, aby se v ní pacienti cítili dobře, aby působila přátelsky, a daří se jí to. Jak se taková věc uvádí do praxe?

My jsme takoví nadšenci do práce. A ostatní se přidali, nechali se strhnout, protože jedinec toho moc nezmůže. Důležité je, že se podařilo vytvořit dobrý tým, ale musíte tam vnést určitého ducha a ty ostatní trochu strhnout. A to se nám myslím podařilo. V chirurgii je hrozně důležitý tým. Někdo sice drží v ruce skalpel a vede řez, ale tým je nenahraditelný.

Jak hodnotíte spolupráci s ambulantními endokrinology?

Já myslím, že funguje dobře. I když samozřejmě vždycky máte co zlepšovat. Jakmile si začnete myslet, že něco už nemůžete dělat lépe, tak to není dobré. Snaha o nějaké zlepšení se nesmí vytratit.

Jak udržujete v profesi krok s dobou?

Kromě toho, že jsem členem České chirurgické společnosti, tak jsem i členem Endokrinologické společnosti, abych měl větší kontakt s endokrinologickou problematikou. Němečtí kolegové mají školicí akce, těch se také účastním, a samozřejmě písemnictví v oboru musím sledovat, aby nám svět neutekl.

Jakou roli ve vašem týmu hrají sestry?

Sestra je pro doktory partner. Každý je trochu jiný a někteří lékaři s tímto přístupem můžou mít problém. Ale u nás se snažíme tenhle partnerský přístup držet. A je to takový neustálý koloběh. Přijdou nové sestry, musíte je zaučit. To není nikdy hotové.

Z toho, jak spolu mluvíme, je zřetelné, že i po tolika letech praxe máte pořád pro svoji práci nadšení. To je obdivuhodné.

To si myslím, že je klíč k tomu, aby svou práci člověk dělal dobře.

A taky se v práci zasmějete?

To víte, že ano. Někdy je potřeba některé situace malinko odventilovat. I tým se musí odreagovat. Občas se musí nějaká legrace udělat. Jakmile se někdo začne brát moc vážně, tak to není dobré.

 

MUDr. Bohumil Dudešek je předním českým specialistou na chirurgii štítné žlázy a příštítných tělísek. Zasloužil se o rozvoj oboru nejen v Nemocnici Atlas, ale i v celé ČR. Má mimořádný podíl na tom, že v oblasti chirurgie štítné žlázy patří Nemocnice Atlas mezi evropská elitní pracoviště. Stal se průkopníkem miniinvazivní chirurgie štítné žlázy v ČR. Je spoluautorem knihy Štítná žláza/Chirurgická anatomie a operační technika, která byla jako kniha roku oceněna Českou chirurgickou společností. Působí jako místopředseda Endokrinologické sekce České chirurgické společnosti. Je členem Německé chirurgické společnosti (DGCH), Německé společnosti pro všeobecnou a břišní chirurgii (DGA V) a člen chirurgické pracovní skupiny pro endokrinologii (CAEK). Vyučuje také na vysoké škole.