Mohla byste říct, jak jste se dostala k medicíně?

To je relativně jednoduchý příběh, který má hodně co do činění s naší rodinnou tradicí. Moje máma byla lékařka, sestra se také stala lékařkou. A když se v naší rodině dělal rodokmen, tak se zjistilo, že z máminy strany byl už od 16. Století v každé generaci minimálně jeden lékař. Ne že by nebylo na vybranou. Bavily mě třeba jazyky, ale pak to stejně skončilo u té medicíny. Stala se ze mě internistka a praktická lékařka a jsem za tu volbu ráda.

Můžete krátce shrnout svoji profesní historii?

Hned po studiích jsem z Bratislavy odešla do Prahy. Pracovala jsem ve Vojenské nemocnici na interně, pak na akutním příjmu a nakonec na jednotce intenzivní péče. Pak jsem dostala zajímavou nabídku z Medicoveru, což je dnes EUC Premium, a rozhodla jsem se pro změnu, protože ambulance se dá lépe skloubit s rodinným životem. To se stalo v roce 2005. V EUC Premium tedy pracuji již 12 let jako internistka a praktická lékařka. Není to ale mé jediné pracoviště, působím také jako lékař v domově pro seniory a občas zaskakuji i jinde, kde je potřeba lékaře s jazykovým vybavením.

V medailonu k vaší nominaci na cenu MUDr. Kölbela bylo uvedeno, že umíte odhalit i vážná onemocnění v začátku. Máte na to nějaké své know-how?

Co se týká diagnostiky, hodně se zaměřuji na prevenci. Všímám si drobností a aktivně hledám. Je to malinko jako detektivka a to je to, co mě na tom baví. Každopádně si myslím, že když člověka profese  baví, tak se to nějak zrcadlí i na výsledku jeho práce a to se mi zatím naštěstí daří.

V povolání lékaře hraje velmi důležitou roli komunikace. Jak vnímáte tuto oblast své práce?

U nás v EUC Premium je to hodně specifické, protože k nám chodí pacienti, kteří si za péči platí, a rozhodně se o nich nedá říct, že jsou pasivní. Hodně se zajímají, studují na internetu, chtějí znát všechny možnosti apod. A to je někdy velmi náročné. Člověk musí disponovat notnou dávkou diplomacie, aby udržel léčbu v dobrých mezích, třeba když někdo požaduje vyšetření, které není opodstatněné, anebo může v dané situaci dokonce uškodit.

Zajímáte se i o psychosomatiku, která je v posledních letech populární?

Nejsem nějak specificky psychosomaticky orientovaná, spíše mám některé věci odpozorované z praxe. Ovlivnila mě i moje máma, která se celý život věnovala psychiatrii, a později sestra, která je také psychiatr. Třeba některé případy vysokého tlaku jsou vyloženě psychického původu. Také různá astmata, alergické a atopické projevy, nemluvě o trávících problémech, jako je třeba dráždivý tračník, můžou mít psychický původ. Když mám pacienta, který má dráždivý tračník a přijde, že se mu trávící obtíže zhoršují, tak moje první otázka je: „A jak se jinak máte?“ A většinou se dozvím, kde je zakopaný pes. Nebráním se ani alternativním metodám. Občas někomu doporučím třeba čínskou medicínu.

Co vás na vaší práci nejvíce uspokojuje?

Na to už jsme narazili. Když se mi podaří diagnostikovat onemocnění v době, kdy je ještě možné ho léčbou významně ovlivnit. To je ta detektivní část medicíny. Tam máte pocit, že vaše práce dává smysl. Interna je super. Když ji chcete dělat pořádně, nikdy nesklouznete do rutiny.

Máte nějaký recept na duševní hygienu?

Mám trochu výhodu, že mám více pracovišť, takže to střídám. Úterý dopoledne se snažím vyhradit si pravidelně pro sebe a věnuji se sportu. Dříve jsem hrála závodně stolní tenis, teď hraju spíše ten klasický a plavu. A mám velmi naplňující osobní život. Moje rodina, to je absolutní emoční satisfakce.

Nosíte si věci z ordinace domů?

Ano, bohužel ano. Nejsem z kamene, takže já to ze sebe úplně nedokážu shodit. Myslím si, že je pro mě doktorské povolání občas trošku náročnější, než by muselo být.

Co vás v práci hodně posouvá?

Podle mě jsou to kazuistiky. Když máte pacienta, který je něčím zajímavý, neobvyklý, a já se musím zanořit do informací a hledat, jak k němu přistoupit. U nás na klinice máme tu výhodu, že jsou zde velmi dobré kolegiální vztahy. Takže se radíme, společně situaci pacientů probíráme, když je potřeba, tak si je předáváme. A to je něco, co velmi oceňuji a z čeho mají samozřejmě velký prospěch i pacienti.

Jsou nějaké věci, které vás na medicíně štvou?

Ano, počítač. Chápu, že je to asi nutnost, ale je to velmi nepříjemné. Narušuje to kontakt s pacientem, který je vlastně velmi intimní, a já u toho musím ťukat do počítače. Vím, že třeba v Rakousku lékař nic nepíše. Má diktafon, všechno nadiktuje a pracovník k tomu určený to přepíše.

Ještě mi řekněte, jaké jsou podle vás atributy správného doktora?

Kromě odbornosti si myslím, že je důležitá empatie. Pacient nemůže být pro lékaře jen nějaká diagnóza. Lidský přístup je v medicíně hodně důležitý.

 

MUDr. Karin Taussig působí již 12 let jako internistka a praktická lékařka na klinice EUC Premium. Medicínu vystudovala v Bratislavě na Univerzitě Komenského, atestaci z interního lékařství složila v roce 2004, z všeobecného lékařství v roce 2008. Devět let pracovala jako internistka ve Vojenské nemocnici. Od roku 2005 se pohybuje v ambulantní sféře. V současné době se věnuje také péči o seniory. Její kolegové ji hodnotí jako výjimečnou lékařku s velkým srdcem, která má šestý smysl pro diagnostiku.