Mohli byste o kongresu říci něco více? Kdo ho pořádal?

MUDr. Petra Plecháčová: Jednalo se o mezinárodní kongres pořádaný prestižní světovou chirurgickou organizací International College of Surgeons. V České republice je jejími členy 36 kolegů, většinou z řad přednostů a primářů. Z frýdlantské nemocnice je to náš primář MUDr. Lukáš Kohoutek. Kongres se odehrával v mnoha sekcích a blocích, sešlo se na něm zhruba 2000 chirurgů z celého světa a ze všech oborů chirurgie. Byla to skutečně velká mezinárodní akce. Co se týká odborných témat, tak s velkou frekvencí se objevovala problematika onkochirurgická.

MUDr. Lukáš Kohoutek: K tomu bych rád dodal, že MUDr. Plecháčová byla do International College of Surgeons přijata jako tzv. Junior Felow a v České republice je jediná.

S jakými odbornými příspěvky jste na kongres přijeli?

MUDr. Lukáš Kohoutek: Společně s MUDr. Jakubem Musilem jsme přednášeli o problematice rozsáhlých břišních kýl. Také prezentace MUDr. Petry Plecháčové se týkala kýlní chirurgie. MUDr. Barbara Karkošková, která se ale kongresu osobně neúčastnila, se ve svém příspěvku věnovala traumatologii ramenního pletence.

Kolik českých kolegů se celkem kongresu zúčastnilo?

MUDr. Petra Plecháčová: V české skupině nás bylo dohromady pětadvacet lékařů. Kongresu se účastnilo i několik skutečně prvotřídních českých odborníků, například prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., kardiochirurg z přední kliniky IKEM, prof. MUDr. Jaroslav Lindner, CSc., přednosta kardiochirurgické kliniky VFN, nebo přednosta kliniky transplantační chirurgie v IKEMu doc. MUDr. Jiří Froněk, Ph.D. Plecháčová.

Jaká odborná témata vás na kongresu nejvíce zaujala?

MUDr. Petra Plecháčová: Zajímavých témat bylo hodně. Heslem kongresu bylo „Kokoro“, což lze volným překladem z japonštiny vysvětlit jako srdce chirurga, nejedná se ale o srdce jako orgán, ale o přístup k chirurgickému povolání, a to se odráželo i na pestrosti příspěvků. Přednášelo se o transplantační chirurgii, plastické chirurgii, ale třeba i o postupech souvisejících s japonskou kulturou stigmatizující ženy s jizvami. Například v Evropě běžná laparoskopická operace žlučníku způsobující několik ranek v oblasti břicha je v Japonsku nahrazována „neviditelnými“ přístupy, jako je vyndání žlučníku pochvou či pomocí gastroskopického nástroje přes dutinu ústní.

MUDr. Lukáš Kohoutek: Nelze říci, která část z nabitého programu byla nejzajímavější, ale s přibývající četností nádorů zažívacího traktu považuji část kongresu věnující se této problematice za velmi zdařilou.

Jak dlouho trvala vaše příprava na kongres?

MUDr. Lukáš Kohoutek: Příprava trvala zhruba dva roky. Témata jsme pečlivě zvažovali. Odborná i společenská organizace kongresu je složitá a předem není jasné, zda organizátor váš příspěvek zařadí do programu.

MUDr. Petra Plecháčová: Nakonec se nám ale podařilo potvrdit tři příspěvky, což byla veliká radost a pocta, ale zároveň i pocit strachu a zodpovědnosti. Vše ale dopadlo dobře. Myslím, že jsme obstáli výborně.

Kongres je ale také společenská událost…

MUDr. Lukáš Kohoutek: Rozhodně. A v tomto ohledu byl kongres opravdu nevšedním zážitkem. Zahajovacího ceremoniálu se účastnil i japonský císař Akihito s chotí, což je i na japonské poměry věc poměrně nevídaná. Důvodem bylo zřejmě to, že v pozici prezidenta odborně zaštiťoval kongres mimořádně významný japonský chirurg, prof. Hisakazu Yamagishi. Ten dlouhá léta mimo jiné působil také jako rektor prestižní univerzity v Kjótu, která vychovala osm nositelů Nobelovy ceny a další významné a úspěšné osobnosti.

MUDr. Petra Plecháčová: Bylo vidět, že osobní návštěva císaře a císařovny je pro Japonce ohromná událost. Atmosféra v sále byla před příchodem císařského páru napjatá. Císař je i dnes v Japonsku v téměř božské pozici a i podle projevů úcty všech přítomných bylo jasné, že jeho mimořádná autorita stále trvá. Císař ale nebyl jediným zpestřením kongresu. Společenské večery, na kterých nechyběly gejši a gejko a manželky významných japonských profesorů v kimonech, měly nepřekonatelné kouzlo.

MUDr. Lukáš Kohoutek: Měli jsme dokonce i možnost zúčastnit se recepce, na které byl i císařský pár, a dokonce jsme mohli s panovníkem a jeho chotí chvíli mluvit. Recepce, jak je pro Japonsko zvykem, se neprodloužila ani o sekundu, a vládnoucí pár odešel za intenzivního aplausu všech přítomných. To byl opravdu zajímavý zážitek.

A co další cestovatelské zážitky?

MUDr. Petra Plecháčová: Mně se hodně líbilo Kjóto. Říká se, že je to jedno z mála japonských měst, které si zachovalo svou původní tvář. Leží uprostřed hornaté krajiny, příjemnou atmosféru dotváří mnoho zeleně, chrámů, upravených cest a chodníků. Je zde také nádherné císařské sídlo, které je nepřehlédnutelnou turistickou atrakcí. Lidé jsou v Kjótu zvyklí cestovat na kole, takže i my jsme kolo využili jednak k poznávání města a jeden den i na cestu z hotelu na kongres. Jízda v podpatcích a ve společenském oblečení tak, jak jsou Japonci zvyklí, byla velmi zajímavá.

MUDr. Lukáš Kohoutek: Hodně jsme si užili i jídlo. Excelentní polévka miso, klasické sushi, které opravdu nemělo chybu, čerstvé ryby, luxusní hovězí maso ze speciálně šlechtěných krav… Škoda, že to celé trvalo jen týden.